Dítě může potkat jen málo horších věcí než dokonalí rodiče, praví s nadsázkou lidové úsloví. Proč? Protože nejlepší je ničitelem dobrého. A dobré bohatě stačí. Termínem „dost dobří rodiče“, vybavil psychologii britský pediatr a dětský psychiatr Donald Woods Winnicott. Jde o takovou formu rodičovství, která vytváří pro dítě bezpečné a podpůrné prostředí, v němž se dítě nebojí poznávat a zkoumat svět, zároveň ale není chráněno před běžnými problémy, přiměřenými svému věku. Problémy totiž k životu nerozlučně patří a naše úspěšnost nespočívá v tom, jak se jim umíme vyhýbat, nýbrž jak je umíme řešit. To platí i v rodičovství, tvrdí dětská lékařka Vladimíra Obdržálková z Uherského Hradiště, která se ve své praxi soustředí také na psychické a sociální podmínky důležité pro zdraví dětí. Pořádá speciální kurzy pro rodiče, na kterých se svými klienty hovoří i o nebezpečích příliš dokonalého rodičovství:
Rodiče prahnoucí po dokonalosti svým dětem obvykle paradoxně škodí. A tedy stačí, když jsme jen rodiče „dost dobří“. Co si pod tím máme představit?
Nejdůležitější je, abychom byli rodiče bezpodmínečně milující. Tedy abychom přijímali sebe i děti bez podmínek. Takové, jací jsme a jaké jsou. Dítěti je třeba poskytovat pocit bezpečí svou fyzickou i duševní přítomností. A potřeby dítěte je třeba uspokojovat přiměřeně, tedy v souladu s uspokojováním potřeb jejich i našich vlastních. Dětské potřeby mají pochopitelně do určitého věku přednost, protože jsou tzv. neodkladné, když ale dítě povyroste, mělo by se postupně samo učit odkládat své uspokojení a brát ohledy na druhé. S tím souvisí potřeba rodičovské schopnosti vymezovat dítěti bezpečné hranice s přiměřeným poznáváním důsledků jeho činů. Zároveň bychom jako rodiče neměli zapomínat rozvíjet svou schopnost sebereflexe. Uvědomovat si svoje slabiny. Být schopni omluvy a odpouštění.
Podobná témata zařazujete do kurzů předporodní přípravy, které pořádáte v Uherském Hradišti. Je o tato obtížná témata mezi rodiči zájem?
To bývá různé. Ti rodiče, kteří chtějí slyšet a chtějí se na rodičovství připravovat, obvykle zájem mají. Vždyť rodičem se člověk nestává automaticky s narozením dítěte, ale až postupně. Mnozí si v předporodním kurzu u prvního dítěte vůbec nedokážou představit, co je čeká. Proto přípravu na rodičovství považuji za velmi důležitou, obzvláště pro rodiče, kteří chtějí o těchto věcech přemýšlet včas, aby třeba mohli některé principy začít aplikovat ještě v prenatálním období. Spoustu konkrétních situací ale také řešíme až následně po narození miminka. Teprve, když je na světě, přichází obvykle nejvíce rodičovských nejistot a otázek. Rodiče by s nimi neměli zůstat sami. Nejen psychologové, ale právě i pediatři by dle mého názoru měli být k dispozici. Protože problémy těla a psychiky souvisejí.
Kurzy rodičovství jsou výdobytkem moderní doby. Dřívější generace nic podobného neřešily. Nakolik je nutné, aby dnešní rodiče o kvalitě svého výchovného snažení přemýšleli?
Říká se, že každá doba má svoje děti. Ty dnešní jsou úplně jiné než byli kdysi jejich rodiče a prarodiče. Dnes většinou už z malých dětí vnímáme silné osobnosti. O to silnější bývá i jejich reakce, pokud chování a přístup rodičů není v souladu s jejich potřebami. V poslední době jsem s maminkami například řešily spoustu případů, kdy novorozenci velice negativně a podrážděně reagovali na snahy uměle nastavit intervaly režimu kojení. Samozřejmě, že i rodičovský postoj „všichni to zvládli, zvládnu to taky“ je možný, ale vystavujeme se tím několika rizikům: Možná neumožníme skutečný svobodný rozvoj dítěte a násilným směřováním či potlačováním určitých aspektů jeho osobnosti můžeme vytvořit veliký vnitřní tlak v jeho psychice, který se může projevit na jeho zdravotním stavu či v poruchách jeho chování. Možná také nevyužijeme možnosti seberozvoje a hledání cesty k sobě samým. Nejsme-li v souladu se sebou, nedivme se, pokud chybí našim dětem. A to ještě nemluvíme o tom, že v naší rodičovské roli nás významně ovlivňují modely a programy myšlení a chování, které jsme si přinesli ze svých kmenových rodin.
Chcete říci, že mnoho lidí řeší nějaká zatížení z vlastního dětství, která mohou jejich rodičovské postoje negativně ovlivňovat…
Je to tak. Proto je nadějné, pokud víme, že naše původní vklady nejsou trvalé a neměnné. Ty pozitivní můžeme dále upevňovat a rozvíjet a ty škodlivé můžeme zkusit přepsat či přestavět. Kdo v životě nepoznal lásku, soucit, něžnost, pocit bezpečí, ten neví, jak takové věci vypadají. Přesto je může v sobě zkusit najít, aby je mohl poskytnout svým dětem. A protože to někdy bývá složité a také doba, ve které žijeme je velmi složitá, je naprosto v pořádku, pokud rodiče v případě potřeby požádají o profesionální pomoc. Jak už jsem říkala, zdraví dětí bývá citlivým indikátorem situace a vztahů v rodině. Mnohdy stačí jen trochu porozumět tomu, co dítě svým chováním či svou nemocí dává najevo. Něco změníme, a nedobrý stav postupně odezní. Častěji situace takto jednoduchá samozřejmě není, a trvá déle, než věci rozkryjeme. Ale je důležité, že jsme se na cestu chápání věcí v souvislostech vydali. To samo o sobě přináší velkou úlevu a také naději, že zamotané klubko jednou rozmotáme.